TÁTA
Sedím v pokoji, kde ticho a tma se rozléhá.
Slyším jen svůj dech a své srdce bít.
V myšlenkách se vracím do minulosti a vzpomínám,
jaké to bylo, když si tu s námi byl,
když si ještě žil...Tati!!
Nechce se mi věřit, že už je to tolik let.
Pamatuj si to, jako by to bylo včera,
co se pro mě změnil svět.
Nic netušíc jsem se ptala:
"Kdy se vrátí táta?"
Odpověď mě šokovala:
"Táta už se nikdy nevrátí!"
Pohlédla jsem na mamku a její slzy mi říkaly, že to není vtip.
"Jak teď budeme bez tebe žít?"
Tenkrát ta zpráva byla jako když se přežene červý mrak.
Nevěřila jsem, že by se to někdy mohlo stát,
aby někdo jako osud, nám chtěl rodinné štěstí brát.
Osud je krutý a bohužel se nedá předvídat.
Chybí mi tvé "Mám tě rád."
Chybí mi tvé rady, jak si v životě stát.
Chybí mi tvé láskyplné obětí - ten pocit bezpečí.
TAKO NĚKDO REAGOVAL NA MOJÍ BÁSNIČKU O TÁTOVI - DĚKUJI NEZNÁMÉMU ZA POVZBUZENÍ
Říkáš že ti chybí bezpečí, ale velká holka přece nebrečí!
I když jen vzpomínkou, i tak tě může hřát,
že jako malinkou, měl tě tvůj táta rád!
Osud je vrtkavý, stejně jak štěstěna,
že se to nespraví, myslíš to znamená?
Nesmíš si zoufat, mesmíš být sklíčená.
Nenechej bolest svou, jenom tak bez jména!
Obrň se jistotou, jen sama v sebe,
s panenskou nahotou, prozkoumej nebe!
Ač třeba nezdá se, je všude kolem,
v uzené klobáse, pod starým stolem.
A když se zadíváš, hrdě a bez ostychu,
jak život prožíváš, na každý z okamžiků.
Musí ti vyvstanout, hluboko v mysli,
jak na tvou dušičku, tvůj otec myslí!
Pyšný je určitě, pořád tě střeží,
říct ti to nemůže, stačí že věří!
Věří že sílu máš, kořínek tvrdý,
moc se mu podobáš, proto je hrdý!
Tak už tu nesmutni, nebo se usoužíš,
ukaž co v tobě je, ni víc už nedlužíš.
Chyť život za vlasy, projdi se přírodou,
obdivuj ty krásy, co drží tě nad vodou.
Držím palce! ;o) :-x
VRÁTIT ČAS
Jsou dny, kdy slunce jenom září
a nic nám neschází.
Jsou dny, které jsou jen černé
a úsměv z tváře zmizí.
Jsou chvíle, které jsou nám věrné
a nic a nikdo nám je nepokazí.
Každá den pokoušíme osud
a nikdy nevíme, co nám přichystá
a mnohdy nás raní, jak láska nečistá.
Včera jsem se znala,
dneska jsem si cizí.
Včera jsem se smála, dneska jenom slzy.
Včera jsem uměl asnít,
dnes v mé hlavě jen černota je.
Včer jsem věděla ýa čím si mám jít
a dnes ztrácím naděje.
Chtěla bych vrátit včerejší den a čas zastavit,
jen abych nemohla nic pokazit.
ŽIVOTE PROSÍM
Mé srdce je smutné - pláče. Přestává znát radostný smích.
Proměnilo se ve velkého spáče a nechce se probudit.
Mé oči smutně hledí, ztrácí se z nich jiskra života.
Sledují, jak lidé žijí, jak vytrácí se z nich jistotaa.
Mé myšlenky jsou černé, jak nebe zatažené před deštěm.
Je v nich jen zlo a trápení.
Kdy přijde chvíle,kdy se vše v dobré změní??
Chtěla bych žít a ne přežívat.
Chtěla bych snít a v oblacích létat.
Chtěla bych křídla labutí, která mě odnesou na místo,
kde smutek, pláč a černé myšlenky nejsou.
Chci být šťastná a smích rozdávat a ne jen na vše nadávat!
"Bude líp!" říkával táta můj.
"Tak živote počkej - chvíli stůj!"
"Nebuď k nám tak krutý a slitování s námi měj.Buď na čas dobrotivý čaroděj....Prosím!"
"Mávni kouzelnou hůlkou, ať úsměv plný radosti se mi na tváři vykouzlí.
Řetězovou reakcí ostatní lidi nakazí."
"Vyslov své zaříkávadlo, aby se mi štěstím oči rozzářily.
A daruj lidem kousek síly, aby tak často nesmutnily."
"Však my tě chceme žít a říci, že jsi za to stál,
když si nám radost, štěstí a úsměv daroval!"
POVZBUZENÍ
Díváš se na svět hnědýma očima, tak trochu ho v sobě proklínáš.
Na pravém místě srdíčko máš, bolístky a slasti života znáš.
Své pravé já na povrch nepouštíš, své šance tím sluníčko, ale promarníš.
Nenech se zahubit a přestaň se zapírat.Vsechny naděje a síly snaž se posbírat.
Běž za světlem, co tě tolik láká a postav jen tak pro radost třeba sněhuláka
TOULÁNÍ
Toulám se v myšlenkách, toulám se životem.
Toulám se ve vzpomínkách. Vůbec nevím, kde jsem.
Tolám se a nevím, kterým směrem se mám dát.
Toulám se, vím že bych se měla za život prát.
Toulám se a ten stav se mi líbí.
Toulám se, jen to se mnou nikdo nesdílí.
Toulám se a cesta správná neprichází.
Stojím na jednom místě a přitom vím, že mi toho tolik schází.
Toulám se a přestávám jít tím správným směrem.
Toulám se lesem, horami, sněhem.
Toulám se a nevím co s tím. Toulám se a samu sebe ztrácím.
Toulám se, toulám, hlava ztrácí se mi v mracích.
Toulám se a vůbec si jejsem jistá ve svých krocích.
Toulám se a zbloudilá duše už jsem.
HGledám se, věřím, že tohle je jen zlý sen.
Toulám se a přitom koukám na hvězdu.
Hvězdu, která mě dovede k cíly.
Cestu, která vím, míří.
Že smysl mé toulání bde mít, že chuť běžet, smát se budu opět mít.
A ne se před okolním světem krýt.
CO SPLODILA TUŽKA
Tužku držím v dlani a mám jedno přání - aby psala bez ustání.
Verše mi pomáhala skládat. Mám v nich útočiště, proto je mám tolik ráda.
Nejsem pevná jako skála, i když v jménu to mám.
Srdce je pusté samotou, jako vyklizený krám.
Už nechci spouštět se k nesmyslným hrám.
Láska je pro me svatý chrám.
Mám jí kolem sebe množství velké.
Ale m oje srdce tuto lásku npřímo nechce.
Váží si jí, rádo má, ale jakoby zapoměla milovat.
Někde hluboko se tyto city zkotvili.
Přes snahu přátel, se zatím nepustili.
Mám obavy, aby mi tam neuhnili.
LETNÍ BOUŘKA
Je krásné nechat se unést kouzlem letního deště.
Človek se cítí příjemně svobodný a chce ještě.
Kapky tě hladí po nahém těle, jet o příjemné, cítíš se skvěle.
Potůčky vody na tobě vznikají, tvou citlivost prozradí.
A když na nebi se bleskne, tvé tělo se třpytivě leskne.
Oči máš zavřené, jsi sama se sebou a nechybí ti nic.
Jsi dešti plně oddaná a nastavuješ mu líc.
Bláznivým okamžikům je dobré jít občas vstříc.
Náplní naše vnitřní já. Jen se ho nesmíme bát
LEDOVÁ KRÁLOVNA
Chladná jako led, zdá se tato žena.
Chladná jako led, při činu přistižena.
Chladná jako led, však to je jen maska pouhá.
Chladná jako led a pod ním se skrývá velká touha.
Chladná jako led i přes úsměv upřímný.
Chladná jako led tak, že co se v ní odehrává nikdo nevidí.
Pod vrstvou ledu chrání svoje srdce.
Nikomu ho nedá, pokud sama nechce.
Pod vrsvou ledu chrání svojí duši.
Malý kousek citu se vní probudil, ale zatím nic netuší.
A ta žena co tyto slova píše,
sic pochází z úplně jiné říše, za vrstvou ledu cítí tuto změnu.
Cítí touhu, vášeň - něhu.
Ta žena co tyto slova píše,
chtěla by rozehřát chlad ledový.
Co ti tato slova napoví?
ZPOVĚĎ
Být sama ve své samotě, sedět a dívat se nehnutě
a dělat, že pozoruji labutě.
Být sama ve své prázdnotě a snažit se nepodlehnout temnotě.
V tom spočívá kouzlo mých dnů..
vydaná napospas lvům.
Lvi v podobě citů a pocitů přicházejí, ohlodávájí mé srdce,
jestli lásky schopné není, ať mé tělo zhyne v řece....třeba mě někdo zachrání...
CHVILKOVÁ MYŠLENKA
Jak se vše dokáže změnit ze dne na den,
radost, stesti, láska pojde ladem.
Pak otázku za otázkou si kladem,
proč se tak často v lidech zklamem?
PESIMISMUS
Otázky si stále kladem, býti kočkou nebo hadem?
Jíti peklem nebo rájem?
Život dostali jsme darem, mám ho žít a nebo nechat ladem?
Každé ráno co otevřeme oči a vstanem, jsme napadeni vlčím hladem.
Jdeme do prace a nebo kradem.
Nevzbuzujem v nikom zájem.
Přibývajícím věkem vadnem a na kocni stejne do rakve spadnem.
A tak omezte otazky, kašlete na vrásky, přijměte některé životní sázky, poznejtě všechny druhy lásky, zmuchlejte a neřiďte se dle výplatní pásky a sundejte z obličeje své herecké masky.