LETNÍ ROMÁNEK
V jeden den, náhodou, podvědomím či osudem jsem se setkala s člověkem, kterému když jsem pohlédla do očí, hrály v nich jiskřičky. Uvedlo mě to lehce do rozpaků. Když tak zavzpomínám, nestalo se mi to hodně dlouho. Myslím tak opravdově. A poté co hodina uběhla a povinnosti mě odvolaly do práce, při rozloučení dvojtý stisk dlaní mi naznačil, že sympatie budou i z druhé strany.
Jela jsem do práce s mnoha příjemnými myšlenkami. S nadějí a touhou toho človíčka opět vidět, přesvědčit se, že jiskření v jejich očí nebyl klam.
Šťastný pocit těšení se a zároveň strach z omylu. Ale i tak jsem druhý den ráno na ní čekala na zastávce a ona vstávala dřív než musela, jen aby proběhlo přesvědčení z očí do očí a a by mohla být navázana komunikace, která nás možná posune někam dál.
U mě hrála hlavní roli nervozita, ale ona zdála se být klidná..
Rozhovor navázán, lehká únava, káva, limonáda, pozorování mimických svalů v obličeji, gestikulace rukou, pozorné naslouchání, otázky, odpovědi, procházka, myšlenkové spojení, CD s hudbou, luční kvítí, stydlivost, rozpaky, příjemné napětí, upocené dlaně, bušení srdce, zájem, touha, fantazie, tramvaj, pozdní příchod do práce, sms.... To vše a možná víc toho rána.
Co to citím? Zakoukala jsem se? Ne, klid Peti, hlavně klid.
Pátek po noční jedu na oběd k přátelům, ale v hlavě mám už cestu na kávu k oné osůbce, cestu ke zpříjemnění její pracovní doby. Nedočkavost. Snaha ovládat pochod myšlenek a nic si nenamlouvat.
Ona chvíle přišla, na baru spousta místa. Uvítání, úsměv, pohledy vyjadřující vše a nic, napětí, nervozita, slovní hříčky....kokteily, cigarety, Kosheen...kouzlo plynoucích hodin. Přestávka. Moment bez lidí kolem, rozhodování, váhání, chtíč, orosené dlaně, blížící se tváře, pootevřená ústa, prohlubující se dech, první polibek, prolomení napětí či ledů, vzlet do nebes.
Noční jízda nebesy. Procházka, vzájemné doteky, svícen se srdcem, komplimenty, první tanec, alkohol, příjemný pocit, chuť zpomalit čas. Doprovod domů. Telefonát. Usínání s pocitem naplnění a s úsměvem na tváři. Sms plné touhy jedna po druhé.
Neděle.. Vyšehrad, dvojsmysly, rozváznost, dialog, procházení, studený zlatavý mok. Vyjádření osůbky s city brané jako "problém"... "Asi se do Vás slečno někdo začíná zamilovávat!" Když jsem to slyšela, přes určité zaskočení jsem zachovala klid. V hlavě mi proběhla otázka. Bude za týden, dva, měsíc, rok stejný pocit mít? Ukvapené zdá se mi, ale chuť vše opětovat ve mě vzrůstá. Má duše jaksi není díky tomu pustá. Touha neustále vzrustá.
Vídání se, chybění, setkání, dárky, květiny,obědy, milování, vše se zdá ideální.
A pak jako z nenadání, mení se předemnou k nepoznání. Vzájemnost mizí kamsi pryč, odcizení začíná víc a víc. A to se vlastně neznáme. Komunikace mezi námi spustla na mále. Blok, překážka od někud přišla. Odkud? Šestý smysl začíná pracovat, pocit nejistoty mi vnucovat a nutkání vyřešit to mám. Nemám ráda mlčení, nevědomost, výmluvy,izolaci, ignoraci, výmluvy, klam.
Dny plynou, smršť sms..konec..Uleva z ujasnění, těžko ze způsobu řešení. Bylo to vse od začátku jedno velké nedorozumění??
Přání jedno mám, dostat se k tvým zahadám. Mluvit, diskutovat a fikce před sebou nemalovat. Otevřenost, fér hra.. to umím být já. Jak jsi na tom Ty?